1. díl povídání o DivX: Úvod aneb
DVD trochu jinak
Video
V tomto úvodu bych se pokusil
ozřejmit jednotlivé formáty DVD z pohledu poměrů stran samotného videa a
následné korekce pro účely enkódování, ať už s použitím kodeků DivX3,
DivX4, DivX5, XviD či jiných kodeků na bázi MPEG-4. Dále zmíním i audio a
nakonec i titulky, které k DVD taktéž patří.
Video je na DVD
uloženo ve formátu MPEG-2, ve VOB obálce, jež sdružuje všechny streamy
(video, audio, titulky, ostatní).
Pokud se budete zabývat ripováním
DVD hlouběji, zjistíte, že existuje řada filmových formátů (poměrů stran),
jsou to:
* 12:9……..jinak také 4:3- fullscreen, plná obrazovka
* 14:9……..'pododrůda' widescreenu, já tomu říkám cablenetscreen. Je
silně prosazován ze strany provozovatelů kabelových/televizních korporací,
kterým se pravý widescreen jeví až příliš široký. Vy se s ním na DVD asi
setkáte spíše zřídka, ale aby vás to nezaskočilo (jsou to např. filmy
Mechanický pomeranč, Startrek – Neobjevená země, Poslední samuraj, apd.)
* 16:9…….. standardní widescreen, širokoúhlá obrazovka. Viděl jsem již
i označení [1,85:1]- pozor! Tento obraz pak není přesně 16:9!
*
21:9…….. formát užívaný v kinech, běžně známý spíše jako [2,35:1]
Prošli jsme jednotlivé varianty filmových formátů a nyní se
pobavme o tom, jak jsou vlastně uloženy na DVD. Pro nás (region 2), pro
normu PAL, platí, že fyzický obraz na DVD je vždy 720x576 bodů, snímkování
(framerate) 25 fps, a nikdy jinak.
Pokud se vám zdá, že se to až
nápadně shoduje s normou PAL pro vysílání TV, vězte, že to není náhoda.
DVD je skutečně ušité na míru vaší televizi, což je ale i principiální
brzdou použití vyšších rozlišení, než oněch 720x576 bodů. Narozdíl od TV
ale na PAL-DVD není užito interlace- prokládání půlsnímků (bližší teorie o
interlace v řadě článcích), obraz je takzvaně progressive. I když jsem se
už ale setkal s výjimkami (velmi zřídka se nepochopitelně vyskytuje
interlace nepochopitelně i v částech PAL filmů, např. Sbal prachy a
vypadni, Barbar Conan).
V USA (region 1) se používá norma NTSC
(používá se v jisté obdobě i v Japonsku, pozor tedy u japončíků při nákupu
videotechniky- abyste se pak nedivili, proč vám to v ČR jaxi nešlape),
která má fyzický obraz 720x480 bodů, snímkování 29,97 fps. V protikladu k
PAL je NTSC v surové formě interlacnuté!!!
Abyste získali progressive
obraz, jenž a pouze jenž(!) lze kvalitně enkódovat, musíte provést tzv.
proces inverse telecine (zkratka IVTC), což za prvé 'vyhodí' dle interního
algoritmu (o IVTC je spousta článků a popisů, koho by to zajímalo, 'jak'
se to dělá, nic mu nebrání) každý 6. snímek (framerate se sníží z 29,97
fps na 23,976 fps) a taktéž za druhé získáme konečně progressive obraz,
což je hlavní účel nasazení IVTC.
Případné interlace v PALu (např.
grab TV vysílání přes TV kartu, nebo jak jsem naznačil výše) se odstraňuje
již obtížněji, a ne vždy dosáhneme uspokojivých výsledků. IVTC se již
principiálně použít nedá, jelikož zdrojový framerate je 25 fps a výsledný
framerate je taktéž 25 fps. Řeší se to rozličnými filtry (např. 'area
based deinterlace' ve Virtualdubu, či 'GreedyHMA' v Avisynthu) nebo i tím,
že se nad tím mávne rukou, nechá se to plavat, a ripper pak doufá, že to
nějak vyjde. Použití zmiňovaných filtrů je i časově náročné a nezřídka se
díky nim zpracování protáhne na několikanásobek času!
Tolik tedy k
proklínanému interlace a nyní postupme zase o kousek dále…
Na
DVD, respektive v jeho MPEG-2 streamu, je uložena informace o tom, jak má
být s obrazem nakládáno. Je to informace o tom, jak se má onen fyzický
obraz 720x576 bodů patřičně na výšku smrsknout, abyste se mohli na
obrazovce televize kochat tím, čím máte a neviděli např. jen protáhlé
xichty. Takže jdeme na to.
Pokud máte novější televizi, určitě vám
neušlo, že na dálkovém ovladači máte i funkci "16:9". pokud jste ji někdy
zkusili, zjistili jste, že se TV obraz smrskl do širokoúhlé nudle. Podobně
to funguje i u DVD přehrávačů. Přehrávač z MPEG-2 streamu pozná, zda má
obraz smrsknout na
* 4:3 /fullscreen
* 16:9 /widescreen
*
21:9 /prakticky nevyužívané, pouze u S-VCD
Poslední varianta, tedy
21:9, nebývá v praxi užívána a některé DVD přehrávače ji vlastně ani
neumí. Proto jsou i filmy [2,35:1] uloženy na DVD ve formátu widescreen,
tj. standardních 16:9. Na hořejšku i spodku širokoúhlé obrazovky pak
vidíte výrazné černé pruhy.
Tedy DVD přehrávač si s tím poradí,
ale co my?
Problém je v tom, že televizní pixel nemá poměr stran 1:1
(což mi právě potřebujeme), ale 1,0666:1, takže to není čtverec, ale
obdélník! A v případě widescreenu, tedy širokoúhlé obrazovky je to dokonce
1.4222:1!
Prvořadým úkolem je tedy zjistit, zda mám DVD ve
fullscreenu, či ve widescreenu. Orientovat se můžete přebalem DVD-čka, ale
často je tato informace mylná a zavádějící. Není neobvyklé, že na přebalu
je prezentován širokoúhlý formát(!), ale MPEG-2 stream je ve skutečnosti
4:3 (toto je často specialita nechvalně známé společnosti Intersonic, na
ukázku např. DVD Krokodýl Dundee v Los Angeles), ale i jiných.
Jediné,
co skutečně nezklame, je pokusit se o rozlišení variant
fullscreen/widescreen vlastníma očima (tak činím já a taktéž doporučuji i
vám).
Nyní již k tolik problematickému ořezu (anglicky crop) a
zmenšení/zvětšení (anglicky resize). V této oblasti panuje spousta dohadů
a mylných předpokladů a proto bych zvláště tuto oblast chtěl objasnit.
Pomiňme nyní problém vhodné velikosti výsledného obrazu pro
enkódování do DivX, či XviD (v dalších dílech seriálu).
Řekněme, že
jsem získal DVD a na něm film ve formátu [2,35:1]. Konečný výsledek chci
mít naprosto přesný, bez zbytků černých pruhů jež handicapují MPEG-4
kompresi a bez jakýchkoliv kompromisů, které by vynucovaly užití vyšších
funkcí přehrávačů jako jsou ZoomPlayer, či BSplayer (defacto mají obdobu
tlačítka "16:9" u vaší televize).
Zvolil jsem tedy rozlišení 640x272
bodů (teď se mě neptejte proč, vysvětlím v dalších dílech). Pomocí
Virtualdubu a utility VFAPI či Avisynthu jsem zjistil, že ve fyzickém
obrazu DVD 720x576 bodů je
shora 76 bodů černý pruh (včetně
zdeformovaného přechodu mezi černým pruhem a samotným obrazem, nutno
odříznout- handicapuje kompresi)
zdola 73 bodů černý pruh
zleva 3
body černý pruh
zprava 0 bodů černý pruh
Teď přijde trocha
matematiky (trojčlenka):
576 – 76 – 73 = 427 bodů
427 / 1,4222
(korekční konstanta!) = 300,2 bodů
300,2 x 640 / 272 = 706,4 bodů =
708 bodů (zaokrouhleno nahoru na násobek 2)
Z výpočtu vidno, že
ořez šířky z plných 720 bodů musím provést až na 708 bodů, tedy ukrojit
krom 76 bodů shora, 73 bodů zdola i 12 bodů souhrnem zleva a zprava
(vybral jsem si 8 bodů zleva a 4 body zprava).
Obecně platí, že
lidskému oku vadí spíše nepřirozeně široké proporce, než naopak vytáhlé.
Proto je vhodnější, pokud už se zkreslení v poměru nedá vyhnout, když je
výsledný obraz spíše vytáhlejší než plošší (oproti zcela přesnému stavu),
proto to zaokrouhlování nahoru na násobek 2 (násobek 2 je z důvodu
Avisynthu, který v horizontále pracuje pouze s celými dvojicemi bodů)…
Takže ve Virtualdubu nastavím filtr Crop finálně takto
shora 76 bodů
zdola 73 bodů
zleva 8 body
zprava 4 body
a pak již vložím filtr Resize na velikost
640 x 272 bodů.
Pro Avisynth, kde se parametry ořezu do jeho skriptů zadávají
jiným způsobem (spoustě lidí tento způsob činí problémy, i když nechápu
proč), je to takto
Crop(8,76,708,427) / poloha levého horního rohu
výřezového okna, velikost výřezového okna
BicubicResize(640,272,0,0.5)
/ cílová velikost, koeficienty bikubiky
Pro DVD ve fullscreenu
je matematika obdobná, jen korekční konstanta má hodnotu 1,0666.
Pozn: Upozorňuji ty zkušenější z vás, co již pracujete se
softwarem Gknot (jehož crop/resize kalkulátor používá principiálně stejnou
matematiku), že v něm jsou tyto korekční konstanty uvedeny blbě(!), viz.
PAL non-anamorphic (4:3)…………..Gknot – 1,457 (chybně!), správně je
1,4222
PAL anamorphic (16:9)………...……Gknot – 1,093 (chybně!), správně
je 1,0666
Audio
Na DVD může být uloženo více než pouze
jediná zvuková stopa. Norma DVD umožňuje mimo to použití rovnou několika
audioformátů, ale v praxi se setkáte pouze s formátem DTS, který se
používá v ozvučeních kin, nebo s formátem AC3.
S DTS nebudeme marnit
čas, protože neexistují dostupné nástroje, které by umožňovaly s tímto
formátem pracovat (krom DVD přehrávačů). Pro nás je tedy nevyužitelný.
Pro zpracování formátu AC3 ale existuje řada podařených nástrojů
(Besweet, HeadAC3he), navíc se dá AC3 stopa v originální podobě zapracovat
do vašeho ripu.
AC3 může na DVD existovat v několika podpodobách:
* AC3 5.1 (plný prostor) – 384 kbps, 448 kbps
* AC3 2.1 (dolby
surround) – 192 kbps, 224 kbps
* AC3 2.0 (stereo) – 192 kbps, 224 kbps
* AC3 1.0 (mono) – 192 kbps
Např. AC3 5.1 znamená, že máme k
dispozici 5 plných kanálů (levý přední , pravý přední, přední středový,
levý zadní, pravý zadní reproduktor) + 1 podružný/smíšený navíc
(subwoofer).
Formát AC3 2.1 (dolby suround) je zajímavý tím, že zadní
efektový kanál moduluje do stranových kanálů (levý, pravý), vytváří tedy
dojem prostoru, přestože ukládá zvukovou informaci pouze do dvou kanálů
(důvodem je kompatibilita k starším zařízením jako TV vysílače, standardní
stereo technika, apd.). I tak pro jeho plnou demodulaci potřebujeme
prostorovou zvukovou aparaturu, s dvěma reproduktory zní jako normální
stereo.
Formát AC3 2.0, a 1.0 jsou standardní stereo a mono, užívané
zvláště i starších filmů či u česky dabovaných verzí.
Principiálně
jsou 3 způsoby, jak s AC3 nakládat
* ponechat v ripu původní AC3
stopu – náročné na objem dat, v případě AC3 5.1 to prakticky podmiňuje
užití 2 CD!
* převod AC3 stopy na AC3 stopu s nižším bitratem – velmi
řídké a nedoporučované, 384 kbps je pro 5.1 skutečně kvalitativně
minimální tok(!)
* převod AC3 stopy na zcela jiný audioformát – např.
na MP3, OGG (Ogg Vorbis umožňuje použití i více jak 2 kanálů)
Český zvuk ve formátu AC3 5.1 naleznete na DVD spíše zřídka
(odhaduji tak 5-10% titulů), častěji se setkáte již s českým dabingem ve
formátu AC3 2.1 (popř. AC3 2.0, tak 20% titulů) a nejčastěji se s českým
zvukem nesetkáte vůbec a musíte se spokojit s originálním zvukovým
doprovodem (ponejvíce anglickým) a s českými titulky (díky bohu aspoň za
to!).
Titulky
Na DVD může být až 32 titulkových stop
(32 jazykových mutací). S ohledem na roztodivné specifikace rozličných
jazyků autoři normy DVD rovnou zavrhli použití nějaké obří nadnárodní
znakové sady (jako dnes UNICODE), ale rovnou nadefinovali, že… titulky
budou na DVD uloženy jako posloupnost jednotlivých obrázků. Ano, obrázků!
Jedná se interně o formát JPG se čtyřmi barvami. Každý obrázek má
příznak, kde a kdy se má objevit na obrazovce a kdy má zmizet (doba
zobrazení titulků). Titulek může mít i příznak "FORCED", což značí, že se
má na obrazovce objevit za každých okolností (vhodné např. ve filmech, kde
chvílemi v ději hovoří cizinci). Jelikož jde, jak jsem zmínil, o obrázky,
nemusí být v titulcích nutně pouze písmena, např. na DVD Monty Pythoon a
svatý grál můžete vidět i obrázek klíče a zajíce(?).
Principiálně
jsou tři způsoby, jak s titulky nakládat
* ponechat je v původním
formátu (posloupnost obrázků) – náročné na objem dat, nutnost použití
nestandardních nástrojů – VobSub
* zakomponovat je 'natvrdo' do obrazu
– diletantský přístup, navíc handicapuje MPEG-4 kompresi díky ostrým
konturám kontrastních titulků, tfuj
* naripovat je přes specializované
OCR programy do textové podoby, tj. formátu SRT, SUB, TXT, či jiných
Prostřední metodu ZAKAZUJI!!! Neměl jsem ji vůbec zmiňovat.
Ospravedlnit její použití snad mohu pouze v případě vytváření Video-CD pro
stolní DVD přehrávače…
První metodu sám osobně nepoužívám, ani jsem ji
netestoval.
Poslední, třetí metoda je v praxi nejrozšířenější. V
současnosti jediným využitelným 'specializovaným OCR programem' na DVD
titulky je SubRip, avšak SubRip je plně dostačující. Pravidla práce s ním
jsou obdobná jako při OCR scaningu papírových textových předloh. Projíždí
postupně jednotlivé titulky/obrázky a snaží se převádět grafickou podobu
znaků do alfanumerického ASCII kódu. Vy mu přitom musíte být nápomocni,
sám písmena nepozná. Pokud mu ale řeknete, že to, co vám orámované nabídl
k identifikaci, je písmeno "a", zapamatuje si je a v dalším výskytu je
rozezná již sám.
Ostatní
Pro úplnost ještě dodám, že
na DVD-čku není jen video, audio a titulky, ale je tam např. uložen i
ovládací program a grafické úvodní menu. Často na DVD naleznete i sekci
přístupnou z počítače, např. různé hry, tématické šetříce, obrázky,
galerii snímků, apd…
Toť pro dnešek vše.
Příště, v 2. díle
s pracovním názvem "Přesyp to z DVD na hadr!" si něco povíme o naripování
DVD na disk a programu SmartRipper, kerej je na to jak dělanej :-)…
|
Pošta 
(c) 2004
Lapiduch.cz 
